okolí horské chaty APALUCHA - města

Černý Důl
Obec s čilým ruchem rozložená kolem toku Čisté (dříve Stříbrný potok), která dnes ještě sdružuje osady Čistá v Krkonoších a Fořt. Původní jádro obce kolem čtyřúhelníkového náměstíčka signalizuje, že šlo o sídliště nezemědělského charakteru. Společně s Novou Vsí osada získává právo svobodného hornického města r. 1564. Těžily se tu zejména drahé kovy a železná ruda. Úpadek v 17. století (pozdější pokusy o obnovu těžby neúspěšné).

Od 18.století je zde ve větším rozsahu využíváno ložiska poměrně čistého vápence k těžbě a pálení vápna. Vápenec se těží dodnes a dopravuje se 9 km dlouhou lanovkou do Kunčic nad Labem k dalšímu zpracování. Od 19. století tu pracuje i textilní továrna ( kapesníky).

V obci kostel sv. Michala ze 16. století, dnešní stav z let 1830 -1832. Místo je dobrým východiskem k túrám do prostorů Černé a Liščí hory, Jánských Lázní atd.

Jánské Lázně
(955 obyvatel, nadm. výška 619 m n. m. )

Horské lázeňské město pod Černou horou s teplými a mírně radioaktivními prameny, západně od Svobody nad Úpou . Jejich léčivé účinky byly známy a využívány místním obyvatelstvem odedávna. Místo patřilo k panství Vlčice. Jeho majitel Jan Adolf ze Schwarzenburgu je považován za zakladatele lázní, protože zde dal roku 1677 postavit šest nových lázeňských budov. V současnosti se zde úspěšně léčí zejména následky dětské obrny.

Pěkně upravené náměstí s lázeňskými budovami, secesní kolonádou a plastikou Krakonoše. Nejstarší lanovku v Krkonoších z roku 1928 vystřídala nová, kabinkové, uvedená do provozu v osmdesátých letech. Vrcholová stanice na Černé hoře (1299 m n. m.) je východiskem řady překrásných hřebenových túr.

Harrachov
Významné rekreační středisko v nejzápadnější části Krkonoš při hranici s Polskem. Leží v kotlině při řece Mumlavě a jejích přítocích Milnici, Kamenici a Bílé vodě. Z jihu je ohraničen příkrým úbočím Čertovy hory (1020m n. m.), ze severu pak mírnějšími svahy Slezského hřbetu (Mrtvý vrch - 1059m n. m. , Jakšín - 1115m n.m.).Důležitým sedlem je Novosvětský průsmyk (886m n. m.), kterým přes hraniční přechod Harrachov - Jakuszyce probíhá mezinárodní silniční tah E-65 a také železniční trať do Jelení Hory (mimo provoz).

Harrachov v dnešní podobě (město od r. 1973) vznikl po roce 1945 spojením původně samostatných osad Nový Svět, Rýžoviště a vlastního Harrachova. V roce 1952 byla připojena samota Mýtiny, kde se nachází konečná stanice železniční trati Tanvald - Harrachov. Toto území patřilo Polsku a bylo vyměněno za stejně velkou plochu severně od Mrtvého vrchu.

Osídlení obce je doloženo od 17. století a již na počátku 18. století byla založena sklářská huť, od r. 1764 patřící hraběcímu rodu Harrachů. Tato huť především na konci minulého a počátku našeho století proslavila krkonošské sklářství po celé Evropě i v zámoří. Současná výroba (dnes firma Novosad) na slavnou tradici úspěšně navazuje ( výroba skla broušeného, hutního a malovaného). Sklářské muzeum v r. 1994 přestěhováno do nově rekonstruované budovy poblíž sklárny v Novém Světě. Zde je též kaple sv. Alžběty se skleněným zvonem z r. 1916. Empírový kostel sv. Václava (z let 1822-1828) je také vyzdoben sklem ze zdejších skláren (lustr, oltář).

Hornická činnost byla ukončena r. 1992 uzavřením dolu (fluorit, baryt, galenit) na západním úpatí Ptačince { 950m n. m.).  Tradičním oborem je též lesnictví (lesní závod, učiliště, pila). Úlohu nejdůležitějšího hospodářského odvětví však již dávno převzal cestovní ruch. Harrachov je známým centrem rekreace, zimní a letní turistiky, ale především zimních sportů. Proslulý je areál pěti skokanských můstků na severním svahu Čertovy hory, na největším (K- 180) se konají závody světového poháru v letech na lyžích, v r. 1983 mistrovství světa. Tamtéž je i sedačková lanovka a sjezdové tratě, další vleky a sjezdovky jsou na severovýchodním svahu nad Rýžovištěm. Na mírnějším severozápadním úpatí Čertovy hory se nacházejí kvalitní standardní lyžařské běžecké tratě. Západně od skláren byla vybudována střelnice a tratě pro biatlon. Pro lyžařskou turistiku je kolem celého Harrachova udržována lyžařská magistrála o celkové délce 27 km.

Dopravně je Harrachov dobře přístupný po již zmíněné mezinárodní silnici E65 (10) od Prahy nebo silnicí č. 14 od Trutnova a Jilemnice.

Malá Úpa
Rozptýlená horská obec v povodí Malé Úpy s administrativním centrem na Pomezních Boudách s podobným vývojem jako ostatní blízké obce. Od 16. století těžba dřeva, budní hospodařeni, dobývání železné a arzénové rudy, které se vozily k dalšímu zpracování (1841 - 1870 ) do Pece pod Sněžkou. V dolní části obce V Mohornově (Spáleném) Mlýně pobyl roku 1779 císař Josef II. S jeho podporou a souhlasem v obci v letech 1788 - 1789 vznikl kostelík .

Na Pomezních Boudách hraniční přechod pro pěší, cyklisty a ostatní automobily.

Pec pod Sněžkou
(530 obyvatel, nadm. výška 769 m n. m. )

Horské rekreační středisko ve východních Krkonoších mezinárodního významu. Překrásná poloha na souběhu několika údolí pod nejvyšší horou Krkonoš. Ideální podmínky pro letni turistiku a lyžování.

Osada vznikla v souvislosti s využíváním rudných ložisek v Obřím dole v 16. století. Další část obyvatelstva pracovala v místních lesích při těžbě a přibližování dřeva po řece Úpě pro kutnohorské doly. Pracovaly tu i pece na tavení železné a arzénové rudy. Jméno dostala obec patrně od českých dělníků, kteří tu bylí zaměstnáni. Vzniklé luční enklávy na horských úbočích se staly základem pro budní hospodaření v 17. a 18. století. V 19. století obec postupné přechází k cestovnímu ruchu. Velký rozvoj zejména po II. světové válce po výstavbě sedačkové lanovky na Růžovou horu a Sněžku.

Benecko
Rekreační středisko na západním úbočí Předního a Zadního Žalého ( 1019 a 1036 m n. m. ) na žalské rozsoše a v údolí potoka Cedronu. Součástí Benecka jsou též vesnice Dolní a Horní Štěpanice, Štěpanická Lhota, Mrklov a řada samot.

Benecko vzniklo v 16. století, v době zvětšeného zájmu o využití hor. Štěpanice, které byly podhradím Štěpanického hradu , jsou o 200 let starší. Obyvatelstvo se živilo chovem dobytka, především však domácím tkalcovstvím. Obec byla převážně česká, působil zde i vlastenecký učitel a spisovatel J. Šír (pamětní deska na vyhlídkové Jindrově skále). Na Benecku i připojených obcích se zachovala řada roubených a krčkových chalup krkonošského typu. Nejnápadnější stavbou je 18 m vysoká kamenná rozhledna, postavená v r. 1892 na vrcholu Předního Žalého.

Dnes je Benecko střediskem sportu a rekreace, a to jak letní turistiky, tak především lyžování. Sjezdovému lyžováni slouží dva velké a několik menších vleků. Pro běh na lyžích jsou upravovány standardní lyžařské tratě s několika okruhy. Péčí obecního úřadu bylo vybudováno několik letních turistických tras s vlastním značením.

Jilemnice
Hospodářské a kulturní centrum západních Krkonoš, jedna z kolébek českého lyžování a turistiky. Nalézá se na rozhraní Krkonoš a Podkrkonoší a je tedy vhodným východištěm pro poznávání obou oblastí. Leží v mělké kotlině při potoku Jilemce, městská část Hrabačov již v údolí Jizerky. Nad městem se zdvíhá kopec Kozinec (561 m n. m., částečná vyhlídka).

Jilemnice byla založena někdy počátkem 14. století. Její historie je spojena především se šlechtickými rody Valdštejnů (zpočátku tvořila zázemí štěpanického hradu) a Harrachů (město se stalo centrem jejích hornobranskojilemnického panství). Jilemnice byla postižena několika pohromami: r. 1646 byla vypálena a zpustošena švédskými vojsky, v letech 1788, 1803 a 1838 při požárech lehla popelem většina dřevěné zástavby. Významnějšími stavebními památkami jsou barokní kostel sv. Vavřince (1729-1736), radnice s loubím a věží s každou čtvrthodinou bijícími hodinami, zámek, do současné pseudorenesanční podoby přestavěn r. 1892, na náměstí empírová kašna z r. 1836, sousoší P. Marie se sv. Barborou a Maří Magdalenou z dílny M.Brauna a o něco novější sousoší Krista na kříži, sv. Vavřince a sv.Jana Nepomuckého. Z novějších staveb je zajímavá secesní budova spořitelny v rohu náměstí. Roubené chalupy se zachovaly v malebné Zvědavé uličce, roztroušeně i jinde (Hrabačov). V budově zámku sídlí Krkonošské muzeum s Kavánovou obrazovou galerií, expozicí vývoje lyžování u nás a vlastivědnými sbírkami s unikátními betlémy.

K Jilemnici neodmyslitelně patři sport a turistický ruch. Lyžařský oddíl SKI Jilemnice byl založen r.1894( po pražském jako druhý v Čechách), na zdejší základní škole a gymnáziu fungují sportovní třídy, specializované na klasické lyžování. Veřejnosti slouží 25 m bazén.

Jilemnice má poměrně dobré autobusové spojení s Prahou a dalšími městy, a naopak odtud vyjíždějí autbusy do turistických a sportovních středisek (Benecko, Mísečky, Vrchlabí). Jilemnicí prochází lokální železniční trať Martinice-Rokytnice ( č. 042 ) s přípoji (přes Starou Paku ) na Prahu, Brno, Liberec. Silniční spojení po silnici č. 293 od Prahy a Hradce Králové č. 14 (důležitá křižovatka v Hrabačově) od Liberce, Náchoda a Trutnova.

Rokytnice nad Jizerou
Horské městečko v západních Krkonoších, jižně od Harrachova. Rozkládá se v údolí potoka Rokytnice (Horní a část Dolní Rokytnice ) a na jeho přítocích Huťském a Černém potoce ( Rokytno, Hoření Domky), částečně také v jizerském údolí (Dolní Rokytnice, Vilémov) a u pramenů Františkového potoka (osada Františkov ). Rokytnické údolí je na jihu ohraničeno Sachrovým hřebenem a Stráži (782 m n. m.), na východě Vlčím hřebenem (1140 m n. m.) a na severu hřbetem rozsochy Čertovy hory, vybíhající z masivu Lysé hory (1344 m n. m. ) a Kotle (1435 m n, m. ). Tyto dva vrcholy tvoří dominantu kraje kolem Rokytnice.

Rokytnice byla založena zřejmě na počátku 16. století jako sklářská a hornická obec. Hlavně na Sachrově vrchu a v Rokytnu byly těženy rudy, především mědi, olova, stříbra a dalších kovů. Dolování zaniklo pro malou vydatnost ložisek již v 18. století. Zdrojem obživy obyvatelstva se stalo tkalcovství, později tovární textilní výroba.

Ze stavebních památek je nutné připomenout tradiční dřevěnou lidovou architekturu, a to jak roubené měšťanské domy, tak i dřevěné horské chalupy, rozptýlené po okolních svazích. Ze zděných staveb jsou nejzajímavější pozdně barokní kostel sv. Michala ( dostavěn r. 1759 ) a secesní radnice z r. 1903 s věží vysokou 37 m. Zcela nově je vybudováno horní náměstí.

Důležitou úlohu v životě města hraje cestovní ruch a sportovní aktivity (především zimní). Své služby nabízí několik desítek restaurací, hotelů a penzionů. Rokytnice je důležitým střediskem sjezdového lyžování s velkým sjezdařským areálem pod Lysou horou, menším na Studenově a řadou kratších vleků.

Rokytnice má přímé autobusové spojení s Prahou, Brnem, Ústím nad Labem a Hradcem Králové, místní linky jezdí např. do Harrachova, Jilemnice, Vrchlabí. Velkokapacitní parkoviště jsou v Rokytnu pod lyžařským areálem.

Vrchlabí
Živé průmyslové město a středisko značné části krkonošského podhůří. Brána do centrální části Krkonoš v pěkné poloze kolem řeky Labe v jeho údolí, omezené rozsochou Žalého a Strážné hůry s Jankovým kopcem. Důležitá silniční křižovatka (Liberec - Trutnov, Špindlerův Mlýn atd.) Konečná železniční stanice odbočky trati Chlumec nad Cidlinou - Stará Paka -Trutnov. Výhodné a časté spojeni se Špindlerovým Mlýnem a dalšími horskými středisky v Krkonoších, dobré výchozí místo pro návštěvy zajímavých lokalit v podhůří: Hostinné, Dvůr Králové a barokní Kuks, Nová Paka, Teplicko - adršpašské skály.

Sídlo Správy Krkonošského národního parku a jeho zařízení (Hlavní informační středisko, Krkonošské muzeum).

Vznik a rozvoj původně nepatrné osady, založené zřejmě v době kolonizace podhůří ve 13. století, souvisí s rozmachem dolování rud železa a drahých kovů (Labská soutěska, Herlíkovice aj.). Přičiněním Kryštofa z Gendorfu získává Vrchlabí práva horního města (6. 10. 1533). Královský báňský hejtman tu buduje renesanční zámek, později několikrát přestavovaný. V období třicetileté války do roku 1634 v majetku Albrechta z Valdštejna, který zde z místní suroviny zavedl výrobu palných a chladných zbraní pro svou armádu. Po jeho smrti získává panství císařský generál Rudolf Morzin a v rukou jeho potomků přetrvává i ve větvi Czerninů - Morzinů až do roku 1945.

V 19. století ustupuje hornictví a výroba železa do pozadí. Postupně převládá ve městě i okolí textilní průmysl i strojírenství, elektrotechnika a výroba automobilů.

Strážné
Horská osada v mělkém sedle ( 750 m n.m.) mezi Herlíkovickým Žalým a Strážnou hůrou s rozptýlenou zástavbou i v horní části údolí Klínového potoka. Na staré Slezské stezce přes Krkonoše kolem Luční boudy, jejíž zbytek " Kamenná cesta" Hořejšího Vrchlabí tu existuje. U Hříběcích Bud ložisko vápence, který se v minulosti těžil i jako dekorační kámen, tzv. krkonošský mramor. Poklidné místo zejména pro rodinnou rekreaci s pěknými vycházkami i náročnějšími túrami na hřebeny, zejména směrem ke Sněžce. Podmínky pro lyžování a ostatní zimní sporty.

Špindlerův Mlýn
( ke Svatému Petru)

Nejvýznamější horské středisko v Krkonoších. Překrásná poloha v údolí Labe na soutoku s Dolským potokem. Ze všech stran chráněno jednotlivými vrcholy Českého hřbetu ( Kozí hřbety, Železná hora, Přední a Zadní Planina, Medvědín atd.). Ideální východisko pro pěší túry do horských údolí (Dlouhý důl, Důl Bílého Labe, Labský důl) a na hřebeny, zpřístupněné sedačkovými lanovkami (Medvědín, Pláň) a horskou silnicí s autobusovým spojením do Slezského sedla na Špindlerovu boudu.

Množství ubytovacích možnosti i v jednotlivých částech rozlehlého areálu obce : Svatý Petr, Bedřichov, Labská a Volský Důl.

Nejstarší část obce Svatý Petr je připomínána už v 16. století v souvislosti s dolováním rud na úbočích Kozích hřbetů a Stohu, podobně jako Labská (dříve Krausovy Boudy), kde se usadily dřevaři z alpských zemí pověření horním hejtmanem Kryštofem z Gendorfu těžbou a dopravou dřeva po vodních tocích pro podniky vrchlabského panství. Řeka Labe tu v minulosti tvořila hranici mezi jilemnickým panstvím Harrachů (patřil k němu Bedřichov) a vrchlabských Czerninů - Morzinů. Dnešní centrum kolem kostelíka sv. Petra a Pavla (současná podoba z roku 1807) na úbočích Kozích hřbetů.

Rozvoj od druhé poloviny 19. století s rozmachem cestovního ruchu, turistiky a zimních sportů dovršen v meziválečném období a po roce 1945. Přístupný dálkovými spoji a osobními auty po silnici údolím Labe od Vrchlabí.

okolí horské chaty APALUCHA - sport

sportovní vyžití v letním období:
» turistika
» cykloturistika - trasy jsou velmi dobře značeny
» rafting
» kajak - adrenalin na řece Labi
» vyhlídkové lety
» paragliding - i tandem, starty ve Špindlerově mlýně
či na Černé hoře
» jízdy na koních - půjčovny koní v Kněžicích
» plavání - celoročně ve Špindlerové mlýně,
několik koupališť v okolí
» horolezectví - stěna ve Vrchlabí

sportovní vyžití v zimním období:
» běžky - spousty nádherných udržovaných tras
» sjezdovky - snowboard vlek u chaty i všude jinde v okolí
» snowtubing - jízda na gumě v Kněžicích
» bruslení - zimní stadion ve Vrchlabí
» boby, sáně a jiné

okolí horské chaty APALUCHA - kultura

» restaurace - sport club, asmo, imlauf,
hotel labuť, pizzeria via pia...
» restaurace pro méně náročné
» muzeum « expozice kámen a život
» zámek ve Vrchlabí, dům Kryštofa z Gendorfu
» kino, kulturní dům Střelnice
» bary, diskotéky - zakopanej pes, kotel,
rock klub, dr.max...
» prodejny potravin
» ZOO - celodenní výlet do Dvora Králové

TUCET DOBŘE MÍNĚNÝCH RAD PRO NÁVŠTĚVNÍKY KRKONOŠ

1. Krkonoše jsou malým pohořím, avšak vrtochy zdejšího počasí jsou nevypočitatelné, v létě i v zimě. Ne nadarmo mají přezdívku "ostrov Arktidy uprostřed Evropy". Nepřeceňujte proto své síly a zkušenosti. Vyplatí se mít v batohu vždy o jeden sve.tr či větrovku navíc a náhradní pár rukavic, čepice a sluneční brýle s UV filtrem se Vám tam v zimě určitě ještě vejdou. Přemýšlejte nad vybavením svého batohu, co v něm je zbytečného a co naopak budete v případě potíži postrádat. Třebas pár kostek cukru, tabulka čokolády, balíček rozinek či citrón dokáží v případě velkého vyčerpáni zázraky.

2. Krkonošská Horská služba vám bude zavázána, jestliže vždy před odchodem na horskou túru sdělíte na chatě či svým známým a přátelům trasu vašeho výletu a kdy předpokládáte návrat. Nezapomeňte! Ušetříte hromadu problémů sobě i mnoha jiným, kteří o Vás budou mít starost, když se včas neobjevíte. Zásadně nechoďte na horské túry sami, ve dvou se to lépe táhne a ve třech se dá hrát i mariáš. Při zhoršení počasí se na túry raději nevydávejte a pokud jste už v horách, nestyďte se za předčasný návrat na chatu.

3. Krkonošské hřebeny jsou krásné a malebné za slunného počasí. Za mlhy či vánice však dokáží zkomplikovat horskou túru i zkušeným domorodým horalům. Ti si odedávna cesty od boudy k boudě vyznačovali tyčemi. Kolika lidem už pomohly dojít k cíli a to nejen v zimě! Tyče jsou 4 m vysoké a jsou od sebe umístěny tak, aby bylo od jedné ke druhé vidět i při té nejhorší viditelnosti. O tyčové značení pečuje Horská služba. Respektujte její úsilí zajistit Vám co nejbezpečnější pobyt na horách a značení, ať již jakéhokoli druhu, nepoškozujte.

4. Krkonoše téměř přehlédnete z jednoho konce na druhý. Přesto se vyplatí mít s sebou náturách dobrou mapu. Ne z obavy ze zabloudění, na to mají naše nejvyšší hory dokonale značené turistické cesty. Výhledy z hřebenů vám však nabídnou tolik nových míst, útvarů a neznámých tváří hor, že bez dobré mapy v kapse se zbytečně připravíte o možnost stát se skutečně dokonalým znalcem Krkonoš. Rozhodné je vhodné, když si svou túru nad mapou předem dobře promyslíte, jejich dnešní úroveň Vám umožní přípravu téměř dokonalého itineráře, l tak se však jedna dvě hodiny časové rezervy vždycky vyplatí.

5. Krkonošské silnice spojují všechna městečka, střediska i obce. Většinou však vedou úzkými údolími, kde se střídají osluněné a trvale zastíněné úseky a kvalita povrchu vozovek se proto rychle mění. Navíc, některé komunikace vedou již územím Krkonošského národního parku a nelze je v zimě chemicky udržovat. Jezděte proto maximálně opatrné a s ohledem na ostatní návštěvníky. Návrat vlastním autem je příjemnější, než vozidlem záchranné služby.

6. Krkonošská střediska mají jen omezenou kapacitu pro parkování motorových osobních vozidel. Navíc většinou leží v údolních polohách se špatnou výměnou vzduchu, kde v dopravních špičkách často vznikají značné koncentrace emisí. Máte-li proto možnost, zvolte při cestě do Krkonoš spíše hromadné dopravní prostředky. Ušetříte nejen své zdraví, ale i obsah své peněženky.

7. Krkonošské boudy, chaty a hotely jsou propojeny hustou sítí cest a cestiček. To však neznamená, že autem můžete bez okolků vždy zajet až na místo svého pobytu. Nachází-li se v ochranném pásmu Krkonošského národního parku, pak ano. Ve III. zóně již platí zákaz vjezdu a pouze k některým objektům je příjezd dovolen. Sledujte proto ve vlastním zájmu dopravní značení podél horských cest a prosím, bez výjimky ho respektujte. Smiřte se s tím, že do II. I. zóny národního parku by Vaše auto nikdy nemělo vjet. Budete zato odměněni nádhernou horskou přírodou, nerušenou hlukem a výfukovými plyny.

8. Krakonoš se už dávno smířil s nekonečnými zástupy turistů, kteří putují v létě i v zimě po jeho království a vyjadřují nad ním hlasitě svůj obdiv ve všech jazycích. Avšak neskrývá nelibost nad snahami o pokoření nejvyšších krkonošských kopců a strání všemi možnými technickými prostředky, jako jsou horská kola, padáky, rogala, skialpinistické lyže, snowboardy, horolezecká lana a další sportovní pomůcky. V okolních horách, které nemají statut národního parku, budete mít určitě možnost dokázat si svou fyzickou a sportovní kondici. Neměřte své síly na území národního parku, které by mělo zůstat vyhrazeno jen pěší turistice a v zimě běžkařům.

9. Krkonošská zima bývá většinou ve znamení bohaté bílé nadílky. Tehdy se naplní horské stráně, hřebeny a lyžařské sjezdovky statisíci milovníků lyžařských sportů. Ne všichni návštěvníci si však přijíždějí do Krkonoš zalyžovat. Vyznavači bílé stopy pak často smutně hledí nebo hrubě láteří nad dílem zkázy, které stačí jeden jediný pěší turista vykonat chůzí po upravené běžecké stopě. Většinou nelze na cestách oddělit koridor pro pěší a pro lyžaře. Pokud to jen trochu jde, buďte navzájem ohleduplní a všímejte si, kudy šlapete.

10. Krkonošské lesy jsou v posledních letech vystaveny těžkému strádání v důsledku dlouhodobě znečištěného ovzduší. Mnoho lidí dělá vše pro to, aby se zase za pár let horské svahy znovu zazelenaly. Nekazte jejich úsilí, a ať již pěšky či na lyžích, neopouštějte turistické cesty a vyznačené lyžařské sjezdové či běžecké tratě! Mladé vysázené stromky a na hřebenech pak keře kleče se vám nedokáží vyhnout.

11. Krkonošský národní park je i přes všechny své šrámy stále jedním z nejnavštěvovanějších národních parků v Evropě. Dovedete si představit, co 80 tisíc návštěvníků za den dokáže na povrchu hor vyprodukovat odpadků? A co s nimi? Jejich likvidace je problémem dole ve městech, vybavených moderní technikou, natož v drsných horských podmínkách. Zapojte se všichni do krkonošského úklidu! Vždyť úplně stačí, když si v batohu odnesete zpátky z hor těch pár papírků, prázdnou plechovku, láhev či slupky z pomeranče. Stačí jediný sáček, který si do batohu připravíte a plný odnesete z hor, aby se čistota krkonošské krajiny výrazné zlepšila.

12. Krkonošskou květenu a zvířenu můžete obdivovat a poznávat i bez toho, že byste si ji odnášeli domů. A pokud je vám líto, že nevíte, jak se to či ono jmenuje, navštivte některé z informačních středisek Správy Krnapu nebo muzeum ve Vrchlabí. Budete tam mít dost příležitostí prohloubit si své vzdělání i krkonošské znalosti. Navíc zde získáte veškeré informace o území Krkonošského národního parku, o aktuálních bezpečnostních či ochranářských opatřeních, můžete získat i zkušeného průvodce do hor nebo si prohlédnout pěkné videoprogramy o nejvyšším pohoří České republiky.

TOP